Narozená 18.1.1991 v Praze, jezdí s přestávkami 12 let
Jak ses dostala ke koním?
Koně jsem měla ráda vždycky a chtěli byste po mně moc, abych si vzpomněla, proč jsem je začala obdivovat. Jinak k ježdění jsem se dostala přes svého tátu, který Lenku znal už déle a když jsem už byla trochu větší, rozhodl se, že mě vezme na návštěvu.
Proč zrovna koně?
Je v nich něco, co nedokážete slovy vyjádřit, nějaká tajemnost a hlavně divokost a síla, která se mi líbí.
Která disciplína Tě láká a proč ?
Lákají mě klasické rovinové dostihy, protože v rychlosti jste s koněm jedno tělo a jedna duše. Bohužel kvůli svému zdravotnímu stavu bych se dostihům nemohla věnovat na profesionální úrovni, tak si alespoň užívám vyjížďky do přírody a občasné cvalovky :)
Kolik jsi vystřídala JO?
JSS je můj první a jediný JO. V Praze se mi nedostala žádná vhodná příležitost k ježdění, protože když jsem s maminkou jako sedmiletý prcek obcházela všechny možné pražské JO, bylo mi řečeno, že berou až odrostlejší děti, tj. od 12-13 let.
Jak jsi se dostala do JS Sedmihoří?
Opět musím poděkovat svému tátovi za to, že mě k Lence kdysi přivezl a seznámil nás.
Co se Ti v JSS líbí a co by jsi zlepšila?
Líbí se mi přístup jak k lidem, tak ke koním. Vše je řečeno vždy velmi na rovinu, nedělají se žádné tajnosti a s koňmi se pracuje na velmi korektní úrovni. Zlepšila bych samozřejmě zázemí, ale chápu, že je to hlavně otázka prostředků a v této době to není zas až tak jednoduché.
Jaké jsou Tvé cíle?
Zůstat u koní co nejdéle to vůbec půjde.
Máš podporu v rodině?
Rodiče nikdy nebyli proti, za to jim jsem vděčná!!
Čemu se věnuješ, když máš volno od koní?
Většinou škole, protože mě brzo čeká maturita; ale mimo školy se hlavně věnuju fotografování. Jsem ráda, že se moje fotky (koní) lidem v JSS líbí. Samozřejmě nejsem ještě žádný profík, věřím, že profesionála ze mě udělají až zkušenosti, které teď momentálně pilně sbírám. Dál taky hodně ráda čtu a poslouchám hudbu, nebo chodím jen tak na procházky.
Jaký je Tvůj den u koní?
Vstát, práce ve stáji, trénink, trénink, trénink :) Pokud je ale příznivé počasí, tak samozřejmě vytáhnu foťák a snažím se zachytit něco z té koňské krásy co je vždy kolem.
Z čeho máš strach?
Spíš než strach mám respekt z vyjížděk do terénu, protože nikdy nevíte, co se může stát. Ať máte sebespolehlivějšího koně, něco prostě neovlivníte.
Jak jsi spokojená s prací trenérů?
Samozřejmě, kde bych bez nich dnes ve svém jezdeckém "umu" byla :) Vážím si toho, že po každém tréninku řeknou co dělám dobře a co špatně, co je potřeba zlepšit, takže vím, na co si při příštím tréninku dát pozor.
Jaké plemeno se Ti líbí?
Friský kůň, to je pro mě démoničnost sama. Má velmi elegantní vzhled a samozřejmě pro mě jako pro fotografující osobu je důležitá také fotogeničnost - jeden z hlavních důvodů, proč zrovna oni. Anglický plnokrevník je další plemeno, které mám ráda, v zásadě z toho důvodu, že jeden z prvních koní, na kterém jsem kdy seděla, byla právě příslušnice tohoto plemene. Moc pro mě znamenala, stejně jako další kobylka, tentokrát plemene Nonius, které se řadí jako další moje oblíbené plemeno koní.
Jak si doplňuješ vědomosti o koních?
"Ústní formou" nejčastěji, pokud má někdo nějaké novinky či zkušenosti, jsem jedno ucho, samozřejmě nezapomínám na knihy či jiná média.
Na co se nejvíce těšíš?
Na hodně věcí, ale třeba na to, až jednou zestárnu, sednu si na zahradě pod strom a řeknu si "Jo, dokázala jsem toho hodně, něco tu po mně zůstane..."
Co Tě nejvíce štve?
Lidé, co vytvářejí pomluvy a ti, kteří je následně překrucují, přetřásají a posílají dál bez toho, aby si ověřili, jestli je to pravda nebo lež. Pak je hodně těžké se bránit a najít "původního autora", když na vás někdo vybafne totální blábol stylem "jedna paní povídala". To samé s médii, která by lidem měla přinášet skutečnosti a ne jen nějaké drby.
Tvůj vzor?
V zásadě žádný vzor nemám, ale obdivuju Josefa Váňu za to, že i přes svůj věk stále aktivně jezdí a také Petera Gehma, který si po té nehodě našel cestu ke koním zpátky.
Co by jsi vzkázala těm, kteří chtějí u koní začít?
Ať se nevzdávají a nedají na pomluvy. Koně jsou nádherná zvířata a práce s nimi vám mnoho dá!
JSS je můj první a jediný JO. V Praze se mi nedostala žádná vhodná příležitost k ježdění, protože když jsem s maminkou jako sedmiletý prcek obcházela všechny možné pražské JO, bylo mi řečeno, že berou až odrostlejší děti, tj. od 12-13 let.
Jak jsi se dostala do JS Sedmihoří?
Opět musím poděkovat svému tátovi za to, že mě k Lence kdysi přivezl a seznámil nás.
Co se Ti v JSS líbí a co by jsi zlepšila?
Líbí se mi přístup jak k lidem, tak ke koním. Vše je řečeno vždy velmi na rovinu, nedělají se žádné tajnosti a s koňmi se pracuje na velmi korektní úrovni. Zlepšila bych samozřejmě zázemí, ale chápu, že je to hlavně otázka prostředků a v této době to není zas až tak jednoduché.
Jaké jsou Tvé cíle?
Zůstat u koní co nejdéle to vůbec půjde.
Máš podporu v rodině?
Rodiče nikdy nebyli proti, za to jim jsem vděčná!!
Čemu se věnuješ, když máš volno od koní?
Většinou škole, protože mě brzo čeká maturita; ale mimo školy se hlavně věnuju fotografování. Jsem ráda, že se moje fotky (koní) lidem v JSS líbí. Samozřejmě nejsem ještě žádný profík, věřím, že profesionála ze mě udělají až zkušenosti, které teď momentálně pilně sbírám. Dál taky hodně ráda čtu a poslouchám hudbu, nebo chodím jen tak na procházky.
Jaký je Tvůj den u koní?
Vstát, práce ve stáji, trénink, trénink, trénink :) Pokud je ale příznivé počasí, tak samozřejmě vytáhnu foťák a snažím se zachytit něco z té koňské krásy co je vždy kolem.
Z čeho máš strach?
Spíš než strach mám respekt z vyjížděk do terénu, protože nikdy nevíte, co se může stát. Ať máte sebespolehlivějšího koně, něco prostě neovlivníte.
Jak jsi spokojená s prací trenérů?
Samozřejmě, kde bych bez nich dnes ve svém jezdeckém "umu" byla :) Vážím si toho, že po každém tréninku řeknou co dělám dobře a co špatně, co je potřeba zlepšit, takže vím, na co si při příštím tréninku dát pozor.
Jaké plemeno se Ti líbí?
Friský kůň, to je pro mě démoničnost sama. Má velmi elegantní vzhled a samozřejmě pro mě jako pro fotografující osobu je důležitá také fotogeničnost - jeden z hlavních důvodů, proč zrovna oni. Anglický plnokrevník je další plemeno, které mám ráda, v zásadě z toho důvodu, že jeden z prvních koní, na kterém jsem kdy seděla, byla právě příslušnice tohoto plemene. Moc pro mě znamenala, stejně jako další kobylka, tentokrát plemene Nonius, které se řadí jako další moje oblíbené plemeno koní.
Jak si doplňuješ vědomosti o koních?
"Ústní formou" nejčastěji, pokud má někdo nějaké novinky či zkušenosti, jsem jedno ucho, samozřejmě nezapomínám na knihy či jiná média.
Na co se nejvíce těšíš?
Na hodně věcí, ale třeba na to, až jednou zestárnu, sednu si na zahradě pod strom a řeknu si "Jo, dokázala jsem toho hodně, něco tu po mně zůstane..."
Co Tě nejvíce štve?
Lidé, co vytvářejí pomluvy a ti, kteří je následně překrucují, přetřásají a posílají dál bez toho, aby si ověřili, jestli je to pravda nebo lež. Pak je hodně těžké se bránit a najít "původního autora", když na vás někdo vybafne totální blábol stylem "jedna paní povídala". To samé s médii, která by lidem měla přinášet skutečnosti a ne jen nějaké drby.
Tvůj vzor?
V zásadě žádný vzor nemám, ale obdivuju Josefa Váňu za to, že i přes svůj věk stále aktivně jezdí a také Petera Gehma, který si po té nehodě našel cestu ke koním zpátky.
Co by jsi vzkázala těm, kteří chtějí u koní začít?
Ať se nevzdávají a nedají na pomluvy. Koně jsou nádherná zvířata a práce s nimi vám mnoho dá!